Na Jawách po Balkánu

Již spoustu let jezdíme každý rok na nějakou dobrodružnou výpravu po Evropě na starých motocyklech značky Jawa a ČZ. Je to takový únik z reality. Prostě máte jiné starosti a problémy. Letos jsme se vydali na dlouhou pouť do Makedonie. Abychom ušetřili čas, tak jsme využili autovlak z Prahy do Košic, kde jsme pěkně přespali a ráno jsme mohli pokračovat odpočatí přes rovinaté Maďarsko do Srbska.

Tam jsme viděli snad největší hustotu autovrakovišť na jednoho obyvatele. Všude spousta vraků, vozový park se však docela mění. Je více takový poněmčený, než byl před dvěma lety, kdy jsme tam byli na posledy. To byl pro nás ráj. Konečně v Makedonii, zde jsme pár dní zůstali a projeli si místní hory a zabydleli jsme se u Ohridu u jezera.

Cestou zpět jsme jeli přes kus Řecka, Albanii (ráj pro milovníky starých Mercedesů), až do Černé Hory. Tam jsme byli již potřetí. To však bylo zklamání. Na pláži, kde jsme vždy spali v klidu, bylo spousta místních lidí a turistů, hlavně z Ruska. To by nebylo tak špatné, kdyby nám někdo neukradl i z motorky jednu helmu. Postupně bylo větší a větší horko, tak jsme vyráželi brzo ráno a během poledne jsme se někde koupali, nebo odpočívali ve stínu a pak jeli až zase večer. Naše motorky toho měli hlavně v horách dost a my už také. Teplota okolo 50 na sluníčku byla zničující, hlavně, když není kam se schovat a jet musíte.

Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko už uteklo rychle, denně jsme jeli až 650 km, normální tempo bylo tam mezi 200 až 300km/den. Ujeli jsme celkem 3600 km za 10 dní, nespočetně-krát jsme opravovali a potkali spoustu zajímavých lidí a hezkých míst. Jak říká kamarád, nezáleží na polaritě, ale na intenzitě. Tento výlet byl velmi intenzivní. Domu jsme přijeli s motorkami na odpis a bolavými zadky. Ale ty zážitky…