BMW 316i E21 – Malej, ale šikovnej

Mnichovská automobilka BMW má na svém kontě řadu pokladů, které stojí za připomenutí. Pojďme se dnes podívat na model E21, tedy na to, jak to celé začalo s řadou 3.post-bmw-e21_02

Trojkové báwo je tu s námi od roku 1975 a tato první generace se nabízela až do roku 1982. Trochu mám deprese, že jsem v tu dobu ještě stále nebyl na světě. Kromě Mnichova probíhala výroba ještě v Malajsii a celkem vzniklo 1 364 039 vozů. Design navazující na předchozí modely 1602/1802/2002 stvořili Paul Bracq a Claus Luthé. Měli ještě snadnou práci, v nabídce tentokrát chyběl praktický Touring, takže se jednalo jen o dvoudveřový sedan či kabriolet s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Další verzi kabrioletu se střechou targa vyráběla firma Baur. Ano, to je to hezké kabrio s rámy dveří. Poháněly ho řadové zážehové čtyřválce M10 o objemech 1,6, 1,8 nebo 2,0, nebo řadové šestiválce o objemech 2,0 nebo 2,3 litru. Vyšší objemy motoru poznáte podle dvou párů kruhových světlometů na masce. První představení proběhlo stylově na olympijském stadionu v Mnichově. Klasický vůz od svých soudobých soupeřů příliš nevybočoval. Měl kotoučové brzdy na přední nápravě a bubnové na zadní. Původní čtyřstupňová převodovka byla v roce 1980 nahrazena pětistupňovou. Na výběr měli zákazníci ještě třístupňový automat od ZF.

post-bmw-e21_04

Novinkou však byl kokpitový interiér, kde je střední část palubní desky orientována směrem k řidiči, což bylo typické pro tuto značku po mnoho let. BMW tím zdůrazňovalo, že je pro ně nejdůležitější osobou řidič za volantem jejich vozu, protože si dokázal vybrat jejich auto. Ach, kde je těm časům konec. V polovině 70. let přišla modernizace, která se dotkla designu i motorů – ubylo chromu, přibylo plastu. Dosavadní čtyřválcový dvoulitr byl nahrazen šestiválcem. Nejvýkonnější verze 323i pak měla kotoučové brzdy na všech kolech. Objevil se i nový základní model 315 s úspornou zážehovou šestnáctistovkou. Na opačném konci pak stály výkonné závodní verze, například nástupce legendárního Batmobilu 3.0 CSL – BMW 320 Group 5, kterému se přezdívalo létající cihla. Jeho motor z Formule 2 byl naladěn na 300 koní. Vůz si můžete prohlédnout v muzeu BMW v Mnichově.

My už ale zamíříme k popisu dnes popisovaného kousku. Jde o model 316 sedan se zážehovým čtyřválcem o objemu 1,6 litru z doby před rozsáhlou modernizací. To poznáme podle velkého množství chromovaných doplňků místo nudných černých plastů. Venkovní klika je roztomile mačkací, stejně jako vnitřní madlo. Asi nejvíce pozornosti na sebe strhává kanárkově žlutá barva, která vozu náramně sluší. Senzačně vypadá i špičatý žraločí nos. A model E21 je i jedno z mála starých BMW, kterému sedne jediný pár kulatých světel, kterým se vyznačují slabší motorizace. Normálně preferuji vozy, co mají ten další, přídavný pár, ale tady by byl tak nějak navíc. Na zádi zaujme zejména černé PUR křídlo, na kterém se sice na omak zub času již trochu podepsal, ale pouhým okem jeho vady nevidíte.

post-bmw-e21_07

A jelikož je exteriér žlutý, čekal sem žlutou, nebo alespoň béžovou barvu také uvnitř. Ale ouha, tady je to všude zelené. Možná, že sedačky zezelenaly závistí z toho, jak moc sem zevnějšek pochválil. Třeba to spravím, když pochválím i je, protože jsou moc pohodlné. Tak ne, zelené jsou pořád. Zaujaly mě zámky bezpečnostních pásů, které se povolují zamáčknutím uprostřed. Majitelům BMW to asi bude připadat běžné, ale pro mě to tak obvyklé není. Volant je příjemně tenký a kulatý, zaujme jeho hranatý střed. Pod ním jsou velmi tenké páčky, na které se skoro bojím sáhnout, aby mi nezůstaly v ruce. Ale nemusím, bytelné jsou dost. Ve voze je dobové autorádio s hrdým nápisem BMW Bavaria, ze kterého přímo dýchá atmosféra tehdejších časů. Je dobře, že majitel nesáhl po něčem moderním s USB konektory a barevným displejem. Teprve když si prohlédnu všechny výjimečnosti, všimnu si, jak moc prostorný celý interiér je a jak příjemně se v něm díky velké světlosti cítím. Vážně je to opravdu velmi podařený vnitřek.

post-bmw-e21_09

Jen jsem se před jízdou zapomněl zeptat, kde je zpátečka. No, ale nakonec sem jí našel, ono těch možností zase tolik není. Je načase nastartovat malý čtyřválec a popohnat bavorské plnokrevníky ke cvalu. Řídit BMW dnes se příliš neliší od moderních vozů z Japonska, ale za volantem starých BMW mám zkrátka vždy jiný pocit. Právě díky starým autům jsem značku BMW začal mít rád, jsou prostě jednoduchá, hbitá a opravdu řidičsky zaměřená. Uvidíme, zda slabší model E21 nebude výjimkou, ale zatím to vypadá dobře. Volant funguje standardně a navíc velice přesně. Ani na vteřinu nemám pochyby o tom, co právě dělají přední kola. Sakra, zase je to tak řidičské auto, jako málokteré dneska. Jistě, je to slabší motorizace a obyčejná výbava, ale víme přece dobře, že o tom dobrá auta nakonec vůbec nejsou. Hlavně když jsou lehká, což tohle BMW rozhodně splňuje, když váží pouze něco málo přes tunu, a malá, což jsou skoro všechny vozy ze 70. let. Nedostatkem výkonu jsem tedy během jízdy rozhodně netrpěl a neustále jsem se usmíval od ucha k uchu. U slabších verzí zkrátka můžete mnohdy jet na plno, aniž byste se přiblížili limitům vozu či gum. A možná to je na nich to nejzábavnější, že jejich potenciál lze využít na maximum, kdežto v silných vozech se musíte krotit, aby vám silnice nebyla malá. Taková situace v modelu 316 opravdu nehrozí, ale zábava je zaručená, a o tu by u youngtimerů mělo jít především.

Vlastně jsem klíčky od tohohle kanárka jen nerad vracel. A to jsem zrovna model E21 nikdy neměl příliš v lásce, nikdy zkrátka v mých očích nevypadal tak dobře, jako předcházející 2002 či následující E30. Ale vlastní zkušenost je k nezaplacení a tenhle malý Bavorák má rozhodně co nabídnout i dnes. A navíc, když vám před domem bude stát tohle místo modelů E30 a E36, nikdo si nepomyslí, že za dveřmi bydlí uhrovatý předplatitel tuningových magazínů, který svůj vůz brzy zprzní odporným laminátem. Tenhle největší problém mladších modelů třetí řady totiž typy E21 nikdy nepostihl. Je to prostě dobrá volba, nemyslíte?

– Text: Martin Tolar / Foto: Mikka